|
| |
|
|
Postavení francouzského prezidenta v kontextu V. republiky
Kajtman, Jakub ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Novák, Miroslav (oponent)
Současný francouzský prezident má v rámci politického systému V. republiky více možností pro posílení svého postavení než jeho předchůdci před rokem 2000. Takový závěr přináší tato studie. Díky tomu, že Francouzi na přelomu tisíciletí schválili v referendu zkrácení prezidentského mandátu z pěti na sedm let a také díky tehdejší úpravě volebního kalendáře se totiž výrazně snížila pravděpodobnost, že nastane období kohabitace - tedy situace, kdy prezident pochází z jiného politického tábora než většina v Národním shromáždění zastoupená premiérem. Tato studie proto zkoumá, do jaké míry se role hlavy státu díky této změně posílila a jak s upraveným rozložením sil zacházeli tři poslední francouzští prezidenti - Chirac, Sarkozy a Hollande. Z výsledků vyplývá, že prezident získal širší možnosti zejména pro praktický výkon svého mandátu. Má totiž mnohem větší jistotu v tom, že za ním po celé volební období bude stát parlamentní většina. Ústavní reforma z roku 2000 (a následné revize v letech 2007 a 2008) tak systém zpřehlednila a oproti předchozímu vývoji stabilizovala volební kalendář. Pokud se navíc do čela Francie dostane ambiciózní politik s cílem koncentrovat velkou část moci výhradně do své osoby, potom může prezidentský úřad zejména svým neformálním vlivem několikanásobně předčít ostatní politické aktéry....
|
|
| |
|
|
Unie pro Středomoří. Od Sarkozyho ambice k evropské realitě
Valeš, Martin ; Šlosarčík, Ivo (vedoucí práce) ; Tomalová, Eliška (oponent)
V práci Unie pro Středomoří. Od Sarkozyho ambice k evropské realitě sleduji zajímavý případ jedné zahraniční politiky. Kandidát na prezidenta Nicolas Sarkozy v rámci předvolební kampaně navrhl založit Středomořskou unii s ambiciózními cíli; když se stal prezidentem, jal se iniciativu realizovat. Argumentuji, že jeho motivace nebyla primárně řešit regionální potíže a více integrovat Středomoří, nýbrž získat si tím mediální pozornost. Odpovídá to teorii mediatizace, která říká, že politici vedou trvalou kampaň, a aby získali publicitu, snaží se médiím co nejvíc přizpůsobovat. Namísto politické logiky tak sledují mediální logiku. Nicolas Sarkozy to tak činil v domácí politice běžně, já nicméně ukazuji, že trvalou kampaň lze vést i se zahraniční politikou - respektive že na domácí publikum se politici snaží působit trvalou kampaní, na zahraniční veřejnou diplomacií, prakticky jde o totéž. Může se stát, že politici příliš dbají na média a příliš málo na vlastní politiku; i to je do jisté míry patrné na projektu Středomořské unie. I kvůli tomu nevznikla v původních konturách, plán totiž obcházel severní členské státy EU i Evropskou komisi a vyvolal tím jejich silný odpor. Kompromisem pak bylo začlenit iniciativu do stávajících unijních politik.
|
|
|
Blízkovýchodní konflikt ve francouzském veřejném prostoru (2000-2010)
Nekvapil, Václav ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Perottino, Michel (oponent) ; Maslowski, Nicolas (oponent)
disertační práce: Blízkovýchodní konflikt ve francouzském veřejném prostoru (2000-2010) Václav Nekvapil, 2013 Cílem této práce je analyzovat a typologizovat francouzský společenský diskurs o izraelsko- palestinském konfliktu odrážející vybrané názory, zájmy, postoje a hodnoty spojované se současným židovstvím a židovskou diasporní identitou a následně je porovnat s oficiálním politicko-diplomatickým diskursem prezidentů Jacquesa Chiraca a Nicolase Sarkozyho. Práce na základě metody typologizace a následně kritické diskursivní analýzy rozčleňuje společenský diskurs týkající se problematiky izraelsko-palestinského konfliktu v letech 2000- 2010 do tří základních pozic: republikánské, antiimperialistické a neokonzervativní. Práce dále pojednává vztah vrcholných představitelů V. francouzské republiky k Izraeli a postoje k nim ze strany židovské komunity. Práce se také zaměřuje na proměny samotné židovské komunity ve Francii, a to jak v souvislosti s religiozitou, demografií, imigrací severoafrických Židů, tak s ohledem na proměňující se vztah k sionismu a Státu Izrael. Podle čtyř hlavních tematických os je v práci následně hlouběji analyzována argumentace zastánců jednotlivých ideových pozic. Na tématu tzv. povinnosti paměti (devoir de mémoire) zkoumáme morální argumentaci dotýkající se památky...
|
|
|
Role imigrační otázky v prezidentských kampaních Nicolase Sarkozyho v letech 2007 a 2012
Poláková, Terezie ; Emler, David (vedoucí práce) ; Perottino, Michel (oponent)
Cílem bakalářské práce je zjistit, jakou roli hrála imigrační otázka v prezidentských kampaních Nicolase Sarkozyho v letech 2007 a 2012. Práce je rozdělena do dvou částí. První část představuje zkoumané téma z teoretického hlediska. Nejdříve popisuje vývoj imigrační otázky ve Francii po druhé světové válce a následně se zabývá Sarkozyho rétorickým stylem, zvaným "sarkozysmus". Druhá část je zaměřena na výsledky výzkumu provedeného metodou počítačové textové analýzy spoluvýskytu slov, jež byla popsána sociologem Martinem Hájkem. Výsledkem této metody je schéma zobrazující vztahy mezi nejčastějšími slovy v textu. V druhé části jsou výsledná schémata jednotlivě analyzována s důrazem na rozbor slova "imigrace". V poslední kapitole je role "imigrace" v jednotlivých schématech srovnána a na základě této komparace je ověřena platnost pracovní hypotézy. Ta předpokládá, že imigrační otázka měla v Sarkozyho projevech negativní konotaci a že její důležitost v kampani 2012 oproti kampani 2007 vzrostla. První tvrzení bylo dokázáno jen částečně, jelikož na rozdíl od roku 2012 se v roce 2007 imigrační otázka vyskytovala spíše v pozitivní konotaci. Nicméně bylo dokázáno, že v projevech kampaně 2012 byl této otázce přikládán větší význam. Klíčová slova Sarkozy, imigrace, prezidentské volby, předvolební kampaň, Francie
|
|
|
Srovnání přístupu vybraných českých a francouzských týdeníků k soukromí vrcholných politiků
Stuchlíková, Zuzana ; Jirák, Jan (vedoucí práce) ; Štechová, Markéta (oponent)
Bakalářská práce si klade za cíl na příkladu dvou případových studií porovnat, jak se liší přístup českých a francouzských zpravodajských týdeníků k soukromí vrcholných politiků. Pro potřeby této analýzy byly na základě řady kritérií zvoleny časopisy Le Point z francouzského, respektive Týden z českého prostředí; z osobností potom Nicolas Sarkozy a Mirek Topolánek. Úvodní teoretická část se zabývá problematikou medializace soukromí politiků obecně, jejími příčinami (změny v mediálním prostředí, personalizace politiky), průvodními jevy a následky (celebritizace politiky). Zvláštní pozornost je potom věnována vývoji v obou zkoumaných zemích, legislativním podmínkám, v jejichž rámci tamní týdeníky působí, a vztahu Mirka Topolánka a Nicolase Sarkozyho k médiím. Analytická část metodou narativní analýzy sleduje nejprve příběh Mirka Topolánka na stránkách časopisu Týden, následně Nicolase Sarkozyho v časopise Le Point. Hlavními zkoumanými událostmi jsou v obou případech rozvod, nový vztah, svatba a narození potomka, chronologicky seřazené tak, jak to odpovídá sledu událostí. Obecným závěrem, ke kterému práce dochází, je, že jakkoli existuje celá řada společných rysů v řadě ohledů, přístup obou týdeníků se liší. Zejména v důrazu, který je na soukromí kladen (délka článků, jejich umístění v rubrikách...
|
|
|
Postavení francouzského prezidenta v kontextu V. republiky
Kajtman, Jakub ; Perottino, Michel (vedoucí práce) ; Novák, Miroslav (oponent)
Současný francouzský prezident má v rámci politického systému V. republiky více možností pro posílení svého postavení než jeho předchůdci před rokem 2000. Takový závěr přináší tato studie. Díky tomu, že Francouzi na přelomu tisíciletí schválili v referendu zkrácení prezidentského mandátu z pěti na sedm let a také díky tehdejší úpravě volebního kalendáře se totiž výrazně snížila pravděpodobnost, že nastane období kohabitace - tedy situace, kdy prezident pochází z jiného politického tábora než většina v Národním shromáždění zastoupená premiérem. Tato studie proto zkoumá, do jaké míry se role hlavy státu díky této změně posílila a jak s upraveným rozložením sil zacházeli tři poslední francouzští prezidenti - Chirac, Sarkozy a Hollande. Z výsledků vyplývá, že prezident získal širší možnosti zejména pro praktický výkon svého mandátu. Má totiž mnohem větší jistotu v tom, že za ním po celé volební období bude stát parlamentní většina. Ústavní reforma z roku 2000 (a následné revize v letech 2007 a 2008) tak systém zpřehlednila a oproti předchozímu vývoji stabilizovala volební kalendář. Pokud se navíc do čela Francie dostane ambiciózní politik s cílem koncentrovat velkou část moci výhradně do své osoby, potom může prezidentský úřad zejména svým neformálním vlivem několikanásobně předčít ostatní politické aktéry....
|
host ::
RSS.